Kostnice aneb Hus, Tábor a Impéria

Byla středa a kamarád se uvolil, že mě vezme do Kostnice ukázat mi místa, který nějak souvisejí s J. Husem než ho upálili a nasypali do Rýna.

Jelikož můj kamarád nemá to štěstí jako já, že je nezaměstnanej, byl celej den v práci a tak jsme si dali sraz ve čtyři v Meersburgu. Já měl času spousta a tak jsem na místo určení šel pěšky „langsam“, jak my rodilí němci říkáme. Do Meersburgu jsem přišel dřív než kámoš (jako dycky) a tak jsem se jal zjišťovat jak se dostat na druhou stranu do Kostnice. Kámoš to věděl, ale já si chtěl procvičit svojí čengliš a tak hurá do pokladny pro lístky a informace. Celej rozhovor nyní ve stručnosti přepíšu:

Já: Du jů spík ingliš?
Prodavačka: Najn
Zdálo se to jako konec, ale vzpomněl jsem si na několik slovíček ze zaměstnání, nastoupila improvizace.
Já: Konstanc und curyk?
Prodavačka: Ja, hír ist fárplán.
Začala ukazovat lodní jízdní řád a já viděl, že dneska se jede už jen do Kostnice a zpátky už nic. A tak se pro jistotu ptám:
Já: hojte curyk aus Konstanc nicht?
Prodavačka: nicht.
V tu chvíli nám do hovoru vstoupila nějaká němka, která uměla anglicky a tak jsem se domluvil s ní. Řekla mi jen, že mám popojít o několik set metrů dál, že do Kostnice jezdí ještě „ferry“. Prostě loď, která přepravuje auta i lidi na druhou stranu, jezdí častějc a není to výletní jachtička. Vylez jsem ven a to už přijel kámoš z práce. No jeli jsme feríkem. Ukázalo se, že za 10 éček dostaneme zpáteční lístek, včetně lístku na městkou, která nás doveze až do centra. Jachtička by nás vyhodila v centru, ale chtěla za to o dvě eura na osobu víc. A to pro mě jako nezaměstnanýho jsou sakra peníze.

Ferík, chro chro.

DSC00869Nastoupili jsme do feríka a jelo se. Pocit z plavby bych přirovnal k pocitu, kdy děcko poprvý okusí zmrzku. Starší děcko pivo. Rozšířily se mi zornice, čerstvej alpskej vzduch do ksichtu, smrádek jak od moře. No byl jsem navrcholu blaha. Ani mi nevadilo, že mi je zima. Slovama bych to popsal asi takhle: Huuuuuuuu. Jo já vím „dyť je to jen loď“, no pro mě to byl zážitek jako kráva. Hmm stačí mi málo? Asi jo. Být nezaměstnanej a projíždět se s lodičkou… No dost už lodiček.

Kostnice

DSC00912

První naše kroky z místního MHD směřovaly k místu zvanému Husův kámen. Jde údajně o přibližné místo, kde byl upálen J. Hus. No místo je to super. Mezi domama, kousek od dětskýho hřiště, ale tak co můžeme chtít. Pro Němce nemá Hus pražádnej význam. Trošku mi to připomnělo můj dojem z Osvětimi. Když jsem do ní onehdá přijel kolem koncetráku všude bytovky a za ním obrovskej bilboard Kaufland, kterej nabízel mletý maso se slevou. No nevadí, samozřejmě jsem se nechal zvěčnit u tohohle poutního místa, anžto J. Hus je jedním z mých dětských vzorů (ne, Mirek Dušín mezi moje vzory nepatří) a tak to jinak nešlo. Původní plán navštívit dům, kde se naposledy J. Hus zdržoval vzal za svý, když jsme zjistili, že ho zavřeli někdy ve chvíli, kdy jsem byl v euforii z plavby po Bodamským jezeře. No nic, přišel jsem o muzem a pár informací z něj, ale je to nakonec fuk. Vyfotil jsem si aspoň pamětní desku věnovanou J. Husovi a přidal ještě kostel, kde se konal kostnický koncil. Pak jsme se šli podívat na nábřeží.

Imperia

DSC00938

Ohromná ženská odlitá z betonu. Ač vypadá vyspěle a obdařeně, je o sedm let mladší než já. Byla stvořena v roce 1993 a její autor se inspiroval povídkou Krásná impéria od Honoré de Balzaca. Tahleta ženská drží v jedný ruce nahýho císaře a v druhý papeže. Prý je to symbol toho, kdo ve skutečnosti vládne světu. Chvíli jsem si myslel, že jsou to ženský, ale pak mi bylo sděleno, že Impéria je kurtizána (=česky prostitutka, víc česky – kurva), takže prostě světu vládnou kurvy a je jedno esli jsou to ženský nebo chlapi. Takže tohle je asi taková superkurtizána. Když jsem se dost vynadíval, ukázalo se, že nejsem jedinej kdo čeká až se Imperia otočí tím správným směrem. Hehe. Divný bylo, že jsme tam byli jen chlapi. Pokud tam nějakej přišel s manželkou, tak ta koukala spíš do jezera a nebo toho svýho popoháněla pryč se slovy co ty na ní vidíš… Někdy ženským chybí empatie.

Co dodat na závěr? Nakonec jsme náš výlet zakončili typickým německým jídlem, zvaným original Kebap a vydali se směr přístav a poté „domů“ do Immenstaadu. Hehe loď, která nás vezla zpátky přes Bodamský jezero se jmenovala „Tábor“. Jak symbolické:)

DSC00906

DSC00889

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *