Souhrn z Říše

Jelikož se posledních pár dní nic moc nedělo, rozhodl jsem se napsat jen takovej „vejcuc“. Krátkej. Hehe.

Neděle

Po mým 36km „treku“ jsem řek, že si trošku dáchnu. No nebudu to protahovat, ve 12h mě už to oddychování přestalo bavit, tak jsem zase hodil batoh na záda a šel. Jelikož mi bylo jasný, že tolik jako předešlej den neujdu, zvolil jsem kratší trasu.
Cca 12-20km (vypadá to jako předvpověd počasí co? Dnes bude od nuly do 45stupňů). Během tohohle špacíru se udály dvě zajímavý věci hned po sobě. Zastavil jsem se ve vesnici jménem Stüblehof. Prakticky to nebyla ani vesnice, jen jeden velkej kravín. Potřeboval jsem jít cestou, která byla na mapě, ale v reálu se zdála býti cestou do kravína. No nic. Už dlouho jsem nešprechtil a kousek ode mě byli nějaký týpci, tak jsem šel za nima. Jakmile jsem se začal přibližovat zdravím „Halooo“ s krásným německým přízvukem. Týpek se místo odpovědi otočil směrem ke kůlně a něco mluvil. Nerozuměl jsem co. Blbý bylo, že se z tý kůlny začali vynořovat přičmoudlíci a všici na mě tak nějak koukali. Bože oni na mě koukali. Tipnul bych si, že jeden co zůstal  v kůlně měl za rohem v ruce kalašnikov a čekal na můj další krok. No a já zase „Haloo„, tentokrát jsem jim nedal šanci na odpověď a hned jsem je zasypal přívalem otázek. Jedný otázky.
Pravidelný čtenář jistě vytuší co to bylo za otázku. Správně „Durchgang méglich?“. Přičmoudlíci se na sebe podívali, krčili ramenama až ten co držel kalašnikov odpověděl „kajn ánung„. Slušně jsme poděkoval, protože jsem si díky nim mohl přidat do slovníku další frázi, která se hodí a vydal jsem se podívat sám.

Jak mě chtěl zabít Angus Burger

Cesta tam samozřejmě byla. Šlo se kolem kravskýho výběhu. Já pln optimismu, že jsem přežil setkání s uprchlíkama. Jo jasně byli to uprchlící. Byli přičmoudlí. A měli kalašnikov. Určitě ho tam za těma dveřma měl. Prostě jsem byl málem mrtvej a já díky svojí německý výřečnosti přežil. Jsem na sebe hrdej. No ale dál. Šel jsem kolem krav a v dobré náladě zdravím krávy a začnu jim zpívat „Šla Nanynka do zelí.“ Nevím co se stalo, jestli jsou to nějaký xenofobní krávy nebo nemají rády Nanynku, každopádně se na mě rozběhly přes celou tu louku. A běžely dost rychle. Já viděl jen ten pseudo ostnatej drát, kterej mě od nich dělil a dostal jsem strach. Opravdu není příjemný když se na vás řítí stádo deseti dvěstěkilovejch angus burgrů a vy zrovna nemáte po ruce housku a dokonce ani hlad. Po chvíli se mi vrátila duchapřítomnost a já přestal zpívat o Nanynce.
Nevím jestli to bylo důvodem, že se krávy zastavily a nebo to byl ten ostnáč. Každopádně moje nový super extra cool merino trenýrky zůstaly čisté. S pocitem, že jsem asi pěknej vůl když na mě jdou německý krávy, jsem se vydal na cestu. Zbytek cesty nebyl zajímavej. Přišel jsem domů strhanej jako blbec, hladovej a chtělo se mi spát.

Pondělí

Pršelo a tak sem jen relaxoval psaním pseudočlánků. Žádný cukání jsem nedostal a fakt zůstal doma.

Úterý

Pořád bylo hnusně, ale zase se dostavilo cukání v nohou, tak jsem musel jít ven.
Největší zajímavostí toho dne bylo, že jsem chtěl jít směrem na východ a místo toho jsem skončil na západě. Příčinou bylo to, že jsem přecenil místní znalost nebo podcenil místní neznalost. Nevím. Každopádně jsem šel přes Ittendorf. Měli tam prodejnu jablek. Chtěl jsem si nějaký koupit, ale bylo zavřeno. Nicméně vedle stál „automat“ s přihrádkama, kde měli všecko. Od moštů až po jabka. Různý odrůdy a gramáže. Na automatu byl nějakej německej nápis, ze kterýho jsem vyčet jen to, že po vyndání zboží mám zavřít dvířka a že na vyndání produktu mám 10s, pak je konec. Zachvátila mě panika, že bych tam naházel eura a nakonec bych nestih vyndat jabka. Pečlivě jsem proto zvážil, po čem sáhnu. Vybral jsem 2kg jablek odrůdy Fuji. A to ze dvou důvodů. Jabka byly nádherně červený a název Fuji ve mně evokoval Fukušimu. Divná asociace, je mi to jasný. Ale donutila mě ke koupi. Odpočítal jsem dvě eura nějaký smetí, vyťukal na klávesnici číslo zboží a jakmile se ozval bzučák hnal jsem se k přihrádce jako zběsilej abych stihnul jabka vybrat. Musím přiznat, že ten metr, kterej jsem musel zdolat, byl fakt náročnej.
Nicméně stihnul jsem to. Ale jestli mě někdo viděl, tak si musí myslet, že jsem prostě magor.

Úterní film

Večer jsme si sedli s kámošem k TV a pustili si film Bez soucitu. Nebyl to plán, jen jsme prostě chtěli mít kulisu k vybírání spacáku pro kámoše a pití dojče bír. Film to byl vynikající. Hrál tam totiž tlustej Travolta, střílelo se tam, bouchaly bomby, záporňáci byli teroristi z Blízkýho východu, dýlující koks ve spolupráci s Číňanama a samozřejmě nechyběla ani láska až za hrob. Doslova. Jeden z hlavních hrdinů (nebyl to Travolta) miloval natolik svojí snoubenku, že jí prohnal hlavou kulku, ale to až na závěr. Byl to skvělej film.
Tímto jsem vám ušetřil hodinu a půl vašeho života, protože se na ten film už nemusíte dívat. Peníze místo slov díků mi pošlete na moje konto ve Švajcu. Díky.

Středa

byla výjimečná tím, že jsem šel na špacír směrem na východ a došel jsem opravdu na východ. Příčinou bylo, že jsem se držel místního značení a GPSky. Cílem bylo něco, co jsem si vyložil podle mapy jako rašeliniště u města Leimbach. Když už jsem si myslel, že jsem přešel, ukázalo se, že stojím hned vedle toho „rašeliniště“. Měli tam krásnou pozorovatelnu s rákosovou střechou a deníčkem. Zapsal jsem se do deníčku a pak pozoroval kachny. Problém byl ten, že okna tý pozorovatelny směřovala přímo do křoví, takže jsem musel vylézt ven a sednout si na lavičku mimo pozorovatelnu. Slunce svítílo a tak jsem zase usnul. Asi spavá nemoc nebo co.

Po cestě domů jsem potkal nějaký ztracený „turisti“. Ptali se mě na cestu do Meersburgu. Chtěl jsem je nejdřív oslnit svojí místní znalostí, ale po předchozích zkušenostech jsem radši zapnul GPSku, abych je nenaved přímo do Bodamskýho jezera jako „Král Bodamsee“. Ptal jsem se jich odkud jsou. Hehe byli strašně hovorný, takže na mojí otázku odpověděli celým odstavcem, z kterýho jsem pochopil jen Washington, US. A že tu jsou na měsíční dovolený a MOC se jim tu líbí. Jejich angličtina byla skvělá. Byla tak dobrá, že předčila i mojí čengliš, takže jsem dostal depresi kvůli mojí angličtině, o který jsem vždycky na pohovorech tvrdil, že se rovná rodilýmu mluvčímu. Abych se potrestal za to, že jsem se místo učení angličtiny na základní škole, zamilovaně díval na učitelku, rozhod jsem se, že se předávkuju. Místo prášků jsem zvolil jabka, který tady dýlujou už i malý děti. Jestli v Afganistánu mají makový pole, tak tady je droga jabko.

Když už jsem chtěl spáchat sebevraždu jabkem, přišla od kámoše smska, kde mě prosil ať vyndám věci z myčky a trošku poklidím v kuchyni, že přijde majitelka bytu podívat se na rozbitou myčku-teče, když myje. Myčka. No takže jsem se dal do uklízení. Ne, že by tady byl nějakej echt bordel. Jen to tu prostě vypadá jako ve studentským bytě. Všude flašky od piva (kamarádovo), po zemi se válej hadry (moje). Na židlích rozvešený ručníky (nás obou).
No prostě back to the school. Nějak se to všecko dalo do kupy. Rozuměj bordel se z kuchyně přesunul do ložnice a zavřely se dveře… No a šlo se do hospody k Bodamskýmu jezeru na jídlo a pivko.

V hospodě…

Jsme byli s kámošem a jeho kolegou z práce. Oba jsou něco jako atomový inženýři s VŠ titulama, takže se bavili nějakou hatmatilkou, který jsem nerozuměl a tak jsem se místo toho díval na Alpy. K pití jsem si dal Cola-weizen, což je cola smíchaná s pivem.
Chutnalo to dobře. Pivo nebylo moc cítit, ale to není nic divnýho, páč ty jejich místní weinzen piva to snad nejsou ani piva. No prostě pití to bylo dobrý, ale zrádný. Chtělo se to pít rychle, páč to bylo sladký, ale vevnitř bylo pivo, takže zrádný. A navíc ta barva…
No vypadalo to jako…no taková světlejší, tekutá…cola s pivem prostě. Druhý pivko byl nějakej čistej weizen. Nevím proč ale to slovo weizen…vyvolává to ve mně pocit jako že je to z vajec. Prostě vajcen bír. Brr…

Po chvíli se k nám snažil vecpat nějakej rocker. Měl křiváka a řval. Bohužel bylo to německy, takže víme prd. Akorát furt mlel něco o muzice. Nakonec odvrávoral do hospody, páč mu na zahrádce u jezera byla asi zima. Sympatickej týpek. No tenhle sympoš se po chvilce vrátil, vytáh mobil a čekalo se co pustí… Čekal jsem nějaký Die toten hosen nebo Ramštajny… A on pustil nějaký německý popový cajdáky. Aby toho nebylo málo ještě si zpíval s tou zpěvačkou. Tím u mě skončil. Křivák/nekřivák.

A to je konec přátelé.

Dnes odjíždím zpět matičky stověžaté. Kde strávím noc a pak vyrazím zdechnout do toho Peru.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *