Prvni dny v Peru.

Takze pekne po poradku. Prominte, ze pisu jako dement, ale v Peru nemaji ceskou klavesnici. Zaciname pekne od Prahy.

Praha. Letiste. Nic moc. Muj prvni let v zivote, kdyz nepocitam to jak jsem letel, abych pak vypadnul z letadla s padakem. Asi jsem mel mit nejaky pocity nadseni, netrpelivosti nebo zavrat. Nic z toho se nekonalo. Videl jsem mraky, letistni personal, mraky letistniho personalu. Mozna vsecko tohle „ne“nadseni bylo zpusobeny brzkym vstavanim. Je to fuk. Nic to ve mne nezanechalo. Vlastne krom jedny veci-batoh je tezkej jak pytel hnoje. Ma 17,5kg. Mel na letisti v Praze. Dobre rikal jsem si, ze to neni tolik. A pozdejc jsem si na tohle „neni to tolik“ vzpomnel nekolikrat. Zvlast pri stoupani do 4600m.n.m.

Amstr jak rikaji zkuseni cestovatele Amsterdamu. 4h cekani na dalsi 13h let. Cim to zkratit? Dva [asi] heinekeny, flaska vina a neco k jidlu. Cekalo se lip. Byl to bajecny svet byl zalitej vinem, ehm sluncem.

Cesta Amstr-Lima

Hehe to bylo zuzo dostali jsme vino nebo pivo zdarma [nekolikrat] a nejaky jidlo. Bolela me prdel, zkouknul jsem nejakej bolywoodskej film, jmenovalo se to English vinglish nebo tak nejak. Moc peknej film-moje citliva duse byla zasazena. Plakal jsem. Ale ne dlouho, protoze me porad bolela ta prdel. Pak jsem zkouknul par dalsich ptakovin. Vyber byl omezenej, protoze moje cenglish nestaci na inglis filmy v orginale, takze jsem bral vsecky non inglish veci, kde byly inglis titulky. Sem tam jsem cumel z okna, obcas spal. Jednou jsem se byl vycurat a to ne ze by se mi chtelo, ale bolela me ta kostnata prdel. Co dal. Zase jen mraky, pak trosku Andy v mracich. Pomerne dobry jidlo v letadle. Nikdo nesmrdel a dalo se to prezit. Az na tu bolavou prdel… Boze…

Lima

Z cilovy destinace jsem mel strach. Nemam totiz zpatecni letenku a obcas jsem nekde na netu postreh informaci, ze pri udelovani viz se po ni ptaji, pripadne chteji videt itinerar apod… Nic z toho se nestalo. Poprosil jsem svoji cenglistinou pani na prepazce at mi da 90dni vizum. Koukla na me a dala mi celych 150dni. Zrejme proto, ze jsem byl jeste cistej, vonavej a prijemnej. Kdyby me videla ted, tak me hned otoci zpatky…
Hura pro batohy, na ktery jsme dost dlouho cekali, ale dockali jsme se. Pak smenarna a tradaa pred letiste. Tam uz na nas cekali nahaneci s nabidkou kvalitniho…taxiku, pripadne ubytovani apod. Chvili jsme se nadechli cerstvyho vzduchu a zpatky do haly
zkouknout peruansky cetky. Asi prvni vec za co jsem utratil cast svych davek v nezamestnanosti byla Inca cola. Kazdej kdo [ne]byl v Peru o ni mluvi. Takze co je vlastne Inca cola? Barevne vypada jako ranni moc. Chutna jako zvykacky takovy ty co se driv prodavaly v „pasu“ nekolik barev a prichuti. No nic zvlastniho. Klasickej tlamolep. Kazdopadne vite ci je Inca cola? Spravne. Vlastnik je Coca cola company. Juchuuuu.

Kdyz jsme ukoncili prochazku po Limskym letisti jali jsme se hledat misto na prespani, protoze do Cusca jsme leteli cca v 5h mistniho casu [12h stredoevropskyho]. Nasli jsme celkem fajn koridor v druhym patre. Lezelo uz tam spousta jinych navic kousek byla policejni stanice a modlitebna, takze se ve mne rozlil pocit bezpeci. Kdyz nas nezachrani mistni policie, tak Buh urcite. Protoze peruansky Buh je milostivy aaaano?¡

Spanek byl klidny, i kdyz lehce prerusovany a ruseny svetlem. Co me zahralo na dusi bylo zjisteni, ze kolem pulnoci kousek od nas stoji tri peruanske policejni velmi vkusne uniformovane oblecene policistky. Pocit bezpeci stoupal. Neni nic lepsiho, kdyz nad vama stoji tri andele strazni navic v tak dobre padnoucich uniformach.

Cusco a dal

Rano jsme se zbalili, vystali frontu na let do Cusca, odleteli a po par hodinach pristali v Cuscu. Behem letu se mi dostalo zvlastni pocty stat se alespon po dobu letu do CUSCA VIP person. Sedel jsem totiz v rade u nouzovyho vychodu. V duchu jsem doufal, ze moje VIP sluzby nebudou treba. Cusco. Opet pro bagly a pak zacala ta spravna punkova akce. Pac jsem vedel zhruba kam se dostat, ale netusil jsem uplne presne jak se tam dostat. Nevadi umim prece spanelsky ne? Ucil jsem se ji svedomite na hajzlu s Duolingem. No tak jsme vyrazili nejakym smerem. Nekolika lidi vcetne policistky jsem se ptal na misto, kam chceme dojet a vsichni mi krasne odpovidali, ale to vite kdyz se umite jakztakz zeptat, ale odpovedi nerozumite, je vam to nahovno. V tu chvili se mi v hlave zacal utvaret pojem, ktery jednou vejde do dejin jazykovedy. Nazval jsem svoji uroven jazyka pojmem jednosmerna toaletni spanelstina. Tento terminus technicus si prosim zapiste, pac o nem jeste bude rec.

No ale zpet k nasi ceste. Nakonec se nam podarilo vysvetlit jakesi staricke peruance, kam chceme, ale ze jinak vime hovno co nam rika. Staricka babicka mavla na nejakej mikrobus [rika se tomu tady colectivo], vysvetlila pani v aute, kde nas ma vyhodit a jelo se. Problem nastal ve chvili nastupu. Protoze colectivo prakticky jen pribrzdujou a pasazeri maji jen male batuzky, my meli velke krosny a jak nas ta peruanska pruvodci hnala, tak jsem po ceste do auta spadnul na drzku. Bylo to k popukani. Hlavne pro Peruance. No kdyz jsem se konecne vecpal dozadu, abych neprekazel mistnim, tak na me pruvodci ukazala at jdu zase do predu. Myslel jsem, ze mi rupne. No po trose hysterie, mackani a presouvani nas vykopli. Nekde. Nastesti na zastavce stala naka pani a hned esli nechceme do jejiho hostelu. Svoji jednosmernou toaletni spanelstinou [dale jen JTS] a trochou inglish jsme se s ni dohodli a sli jsme. Nakonec se nam hostel moc nelibil a my se vydali po pameti cestou zpet najit neco vic koser.

Nasli jsme. Pak traddaaa hodit do sebe neco spanelskyho. V den, kdy jsme prijeli byl zrovna den matek, takze se na jednom z namesti konaly nejaky mistni hody. Proste stanky a zensky tam varily mistni jidlo, delaly dzusy [z opravdovyho ovoce] a tak dal.
Koupili jsme si nejakou smazenou rybu v testicku a kus morcete. Orginalni nazvy po me nechtejte. Nazrali jsme se, posedeli na namesti pred kostelem a pak si sli lehnout. Zmena pasma a nadmorska vyska jako krava udelaly svoje. Myslel jsem, ze to bude cajk, ale pripadal jsem si priblble, takze postel celkem pomohla. Jeste se vratim ke kostelu. Zajimavy tu je, ze kdyz jdou lidi kolem vetsina se hned pokrizuje. Druha zajimavost byla, ze na onom namesti [ani nikde jinde] nejsou verejny toalety, respektive jsem je nevidel. No a tak se nakrasne stalo, ze mezitim co my tlacime na schodech u kostela jidlo, o par kroku za nama si nejakej starik ulevuje na stenu kostela. Srdce satanisty by zaplesalo…

Druhej den v Cuscu aklimatizace, navsteva sochy Bilyho Jezise. To by zase srdce satanisty nezaplesalo, pak zase spanek. Steaky z alpaky. Vychlastani nekolika litru ruznych dzusu, ale jako opravdu dzusu z ovoce, pripadne zeleniny a tim nemyslim zadny krabicaky, ale reknete, ze chcete dzus z ananasu, zenska pred vama skalpuje ananas, narve ho do mixeru a za par minut mate super dzus. Jo taky jsme navstivili mistni trh. TO JE VAM PRATELE neco jako totalni pank. Ale jako punk s velkym“P“. V Evrope tohle neuvidite. Venku je dvacet stupnu a na trhu se vesele povaluje maso, vedle toho si hrajou decka, chodite tam po prasny ceste mezi bananama na jedny strane, na strane druhy jsou kravsky cumaky, vedle toho lezi mrtvy kurata. TOTALNI anarchie. Ale je to kouzelny, neuveritelne barvevny. Rajcata voni a chutnaj jako rajcata a ma to vsecko atmosferu. O tom ale zase az nekdy jindy.

Posledni info. Ted se valime ve meste Pisac, kousek od Cusca. Vcera jsme absolvovali cca 30km trek z Aguas Calientes do Ollantaytambo a pred tim Machu Picchu. A musim se priznat, ze ten slavnej div sveta me moc nenadchnul. Fakt jakoze ne. Kdyz jsem byl loni na Macose, chytlo me to vic. A celej ten Salkantay trek, kdyz jsem se tahal s baglem na zadech mi prisle stokrat lepsi zazitek. Jo asi je to rouhani, ale proste ne. Na Machu Picchu jsem necitil vubec zadny dusevni pohnuti. Vlastne jednou se mi z Makcu srdce hnulo a to ve chvili kdy jsem platil za listek:D}

Nize prikladam par fotek z letadla a Cusca. Omlouvam se za kvalitu, ale ma to byt vzpominkovy foto a ne umelecky dilo.

0 odpovědí na “Prvni dny v Peru.”

  1. Celou dobu, co jsem článek četla, jsem přemýšlela nad tím, že v Peru asi žijou jenom ženský. Pán močící na kostel to ale zachránil.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *